Pral jsem se s tiskárnou a prohrál

Život přináší překvapení a zvraty. V pondělí jsem ve škole tiskl dokument, vše proběhlo ok a bez zádrhelů jako (skoro) vždy. Nachystal jsem si k tisku druhý dokument a jeho část vytiskl, tj. poslal na tiskárnu. Radostně seběhnu patro dolů, bezkontaktně se čipem přihlásím a ta mašina tiskárna/kopírka hlásí "můžete kopírovat". No, má pravdu, můžu. Ale já chci, aby mi vytiskla dokument, co jsem na ni poslal. Nic. Vyběhnu nahoru, pošlu to znova, peláším dolů a zase nic. "Můžete kopírovat." 

Když člověk učí na střední, nesmí se zaleknout ani první cé, natož takové trapárny, jako je kopírka/tiskárna. Zvolil jsem jinou taktiku a zavolal školnímu informatikovi, řka "blbne tiskárna" a popsal mu problém. A on, protože je protřelý životem a od uživatelů viděl a zažil i to nemožné, přišel. Mezitím jsem kontroloval, zda tisknu na té správné tiskárně a zda není něco v tiskové frontě. Vše bylo OK.

Jakmile přišel, jal jsem se mu vysvětlit situaci slovy "já vím, že ti všichni říkají že nic nedělali a ono to nefunguje samo, ale v mým případě to tak je". On zkontroloval co šlo, říká "už by ti to mělo jít", pustil jsem se tedy do toho, předhodil mu ten dokument a jsa nebojsa, že si to vytisknu sám, ovšem ne vše, jen stranu číslo tři.

Jenže ouha, informatik bystrým okem a úsudkem rozpoznal můj tragický omyl, řka: "ale ten dokument má jen dvě stránky". Ehm, do pekla za půl sekundy :-(

Tak tedy, takto proběhl můj boj s tiskárnou a já prohrál. Nakonec, vlastně se nic neděje, opět se potvrdila lidová moudrost. Kdo to neumí, ten to učí.